Velký příběh padede´s

18.2.

Ok, sebevrazedny pocity po koncerty VF jsou dikybohu pryc a ja si zase uzivam zivota v GB. Jupii!!!

‘Iggy a nesel bys aspon na kavu? Proc uz musis jit?’ No, nekdy jindy, Zouhy, ale rad jsem te poznal.’ A muzu ti dat aspon pusu na tvar? Nebo dve pusy na tvar?’ Dobre, ale fakt uz musim jit.’ Jezis, to je skoda, Iggy Pope. Ty jsi vazne uzasnej chlap! Tak jo. Mej se. A zese nekdy, ok?’ ‘Ok, Zouhy. Urcite dame tu kavu!’ ‘Pockej, Iggy!!!! Iggyyyyyy!!!!!! Neeeeeee!!!!! Co to je za zvuk? Co se deje? Auaaa!!! To byl jen sen?? Skoda. Aha, to hvizdani ja znam….to je Bobby McFerrin - budik.’

Je nedele 15.2. Z ,,romantickeho,, snu v 9.15 me budik vytrhl zamerne, jak to tak maji budiky ve zvyku, jelikoz dnes jedu s rodinkou na vylet do Brightonu navstivit jejich pribuzenstvo. Docela se tesim, protze minuly tyden byl ponekud depkoidni a tak konecne zmena. Sprcha, snidacka a pak asi hodinove cekani na zbytek familie, nez se vykumprdi.

Kolem 11.h vyrazime na 1,5 hodinovou cestu na jih. Po zminovanem casovem useku se konecne nachazime v Brightonu. ‘No, paaani, to je parada. To je krasny mesto. A tamhle v dalce, to je more? Jezis, to je more? To je tak uzasny! Tak uzasne nekonecny.’ Rodina me dojmy nesdili, vsichni se navzajem sjedou rychlymi pohledy, vyjadrujici nechapavost. Vsichni jsou Blanca, Ramiro, Ana. ‘A jo, vy vlastne v Cechach more nemate!’ Doda Ana. Nekdy mam pocit, ze me maji za uplneho magora, ktery nema zakladni znalosti. Ja ale opravdu vim, ze Kapske mesto je v Jihoafricke republice, jak me nedavno informovala Blanca. Jen obcas nevim, jak zareagovat na nejake tema a tak radeji drzim hubu a pak to mozna vypada, ze nic nevim. Hruza, ta jazykova bariera. Uz abych ji konecne prolomila, a to uplne.

Nuze, zastavujeme mezi domy, mezi nimiz se nachazi ten, ve kterym je byt Blanciny sestry a jejiho anglickeho muze a jejich trech deti. Prichazi setkani. Deti jsou opravdu deti. Ne jako ty nase (15 a 19). Byt je prostorny, ale utulny, proste jako by tu bydlela peticlenna rodina s dvema krecky. (ehm..sklonovat dva krecky je docela zahul…ehm) S detmi skoukunu CBBC, coz je BBC pro deti, samozrejme s detskymi programi. Pak usedame ke stolu a jime nejakou cinu ci co a ucim vsechny vyslovovat spravne Petr Cech a je to docela prca. Po obidku vyrazime na prochazku na plaz.

Vamos, vamos por la playa (nebo jak se to pise). Kolem zni smesice anglickeho a spanelskeho jazyka. Cestou na plaz se davam do reci s Philem (otec rodiny), jez me opet zaskoci otazkou: ‘Do you have the sea in the Czech republic?’ Zarazila jsem se, coz mohlo vypadat, ze premyslim, zda-li mame v CR opravdu more. Uaa, ja to nechapu. Jakto, ze to lidi z Evropy nevedi, ze v CR nemame more? Odpovim NE a s tvari nejvetsiho patriota se zahledim v dal…na more. A opet zjihnu. Zrychlim krok, Phila nechavam nekde za sebou a jak maly dite se vrham vstric ty nekonecnosti. More jsem videla naposled loni v Irsku a nemuzu si pomoct, me to proste ohromuje. Stejne jako hory nebo nocni obloha. Najednou si uvedomuju jakousi cloveci nicotnost..Neuveritelny…az dojemny.

Po asi hodinove prochaze, kdy jsem uz dosyta nabazena morskeho ovzdusi. Vyrazime zpet do bytu, kde davame jeste jednoho kafcaka a pak opet vyrazime na cestu do East Hanningfeldu. Prijizdime v osm vecer. Rychla veca s nazvem Codumdal a protoze mi opet nejde net, tak jdu spat. Ten chlapek, co se stara o net tu byl nejmene 10x a pokazdy odchazi s tim, ze uz je vsechno v cajku. Ja jdu hned na to vyzkouset svuj net v mem pokojiku, abych se jako vzdy presvedcila, ze stejne nefunguje. A to i po nainstalovani anteny, ktera by mohla vysilat signal po celem East Hanningfieldu a mozna az do Londyna.

V pondeli, protoze je tu uz jarni pocasi, se rozhodnu jit poprve behat a trochu pri tom prozkoumat okoli East Han. Davam si docela velky okruh a protoze zacinam mit strach, kde se to opet nachazim, strach, ze jsem se opet ztratila, zahybam na nejblizsi polni cestu. ‘Do prdele, do prdele, kde to zas jsem? Kterym smerem je EH? Boze, pomoz.’ Nechavam se vesti opet mym orientacnim smyslem a za nedlouho se zcela prekvapive objevuji v East Han., jen z jine strany, nez jsem puvodne zamyslela. A tak se neubranim vykriknu nadseni a radosti. Nasla jsem cestu ,domu, a nasla jsem skevely okruh na behani. ‘Jupiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiii!’ Pribehnu ,domu, a beru jeste ven cokly. Protoze mi proudi v zilach endorfiny a serotonin a ja nevim, co jeste vsechno, chci doprat psum taky uzasny pocit z prochazky a beru je nekam skrze pole. Nadseni po chvili mizi, protze se se psy ocitam uprostred rozbahnene louky. Super, bahno ma takovou tu skvelou lepivou konzistenci, taze se vracim domu a zurim, kdyz vidim sve boty a zurim, kdyz vidim psy, ktere musim opet koupat. No nic, jeste vecer se rozhodnu, ze jdu behat zitra zas.

Utery…ojoj…zacina styskani. Odskrtavam dny v kalendari a nemuzu se uz dockat 9.dubna, kdy jedu na par dni domu. Domu. Sentimentalni naladu jdu rozbehat a zabira to. Super a vecer padam do postele krasne ko. Zitra si musim dat pauzu.