Pátek na houbách, sobota na Myškách, neděle nanic
Opravdu náročný víkend mám za sebou. Tak tedy pěkně od začátku. V pátek slavila Onudy svátek (všichni víme, co se o těchto lidech říká, kteří mají jmeniny právě v tento den v týdnu). Byly jsme domluvené, že jen co skončí schůze iKalkaty sejdem se my tři a pak oslavíme Míšin svátek tak trochu nevšedně, a to tak, že se zhoubujeme. Na iKalkatu jsme s Kejmlou dorazily pozdě, právě když schůze končila. Trvala jen hodinu a teď jsme tedy měly dost času, než jsme se měly sejít s Onudy, tak jsme se rozhodly, že si uděláme příjemný předvečír u nás v bytě a pustíme si Saxanu (báječná věc, ten videorekordér). Ještě před tím jsme ale nahlédly do Tenisu a při té příležitosti si daly pivčáka. Přátelé, ačkoliv jsem viděla Saxanu asi po 150, objevila jsem zde opět nesčetné množství hlášek: To má z tý studny. To bude asi ňákej nádor z infekce....Hlodavec lesní, hlodavec vodní čili želva....no apod. Těsně pře konce volá Onudy, ať přijdem na Perštýnský nám. Vyrážíme. Onudy se loučí se svou kamarýdkou a my se vydáváme na Přihrádek. Kejmla sahá do papírového sáčku a každé z nás odpočítá 10 kousků. Žvýkáme, usedáme, čekáme....Je nám zima a tak se rozhodnem, že raději půpjdem knám domů. A zde to přichází. Pět hodin cestování. Kejmla v lese, Onudy v lidském těle, já v Ankaře. Zjišťujeme, že byt není náš.....hovoří s námi. Hovoří s námi topení, hovoří zapalovač a oživla dokonce i záclona, což jsme poznaly podle toho, že dýchala. Na stole leží mandarinka, na kterou máme všichni chuť, jenže jí nemůžeme sníst protože je posvátná, tak tedy dál hladovíme. K spánku se ukládáme kolem 4. hodiny ranní. Usnout nejde, ale nakonec se přeci jen zadaří.
V 10 hodin zvoní Onudy budík. Vyhrabe se z postele a hned za ní já. Umyjem se, uklidíme a opuštíme byt. Kejmla ještě spokojeně oddychuje. V Tescu si kupujeme jídlo (konečně jídlo). Onudy jde na MHD, já na vlak, páč jedu domů-domů do Nalžovic. Po hodině mě vlak vyplivne na hlaváku v Pze. Jdu na tram č. 9, která mě odveze na Anděla. U autobusu Na knížecí potkávám známé tváře od nás-Karase. Oznamují mi, že se právě dnes koná koncert Bílých myšek na Chlumci. Uznávám, že jsem na nich dlouho nebyla a měla bych domácí kapelu podpořit, kor když právě dnes chtějí natáčet videoklip. Slibuji svou účast. Nasedáme do autobusu a já ještě v lehce postomámeném stavu nejdříve pozoruji přírodu, poté upadám do spánku. Probouzím se těsně před Nalžovicemi. Vyskočím z busu a hrabu se domů. Doma okamžitě poznávají, že něco není v pořádku, tuší, že jsem po flámu a tak za trest musím odmakat nějaké zahradní podzimní úklidové práce. Pak zapadnu do sedačky, pustím tívku a dále nevnímám. V 7 večer jsem už ale zase na nohou a chystám se na Myšky. Vyrážíme společně se ségrou a známými odvedle. Příjezd na Chlumec kolem 8, dáváme si první pivko. Já to míchám s Aulinem, protože mě začala bolet hlava. Po pár hoďkách už ale vesele dovádím s kamarády na parketu. Natáčení videoklipu klaplo na poprvé, Zde se opět projevil můj exhibicionismus, za něž se nestydím...cheche. No nic, zábava končí kolem 1. hodiny ranní. Odjíždíme domů a já mám dobrý pocit, protože jsem tentokráte vydržela nepanákovat a celková bilance tedy je 3 piva a 4 vykouřené cigarety. Tleskám si! Spánek od 2 do 10.
Mdlá studená neděle, přesto se rozhodnu pro procházku podzimní přírodou. Zamířím skrze pole k svému oblíbenému stromu s nímž prohodím pár slov a protože je mi po chvíli zima, rozhodnu se, že půjdu zase domů. Cestou vyluzuji podivné zvuky, čímž se pokouším o zpěv z plna hrdla. Mám dojem, že jsem odehnala veškerou zvěř, pasoucí se nedaleko, desítky kilometrů od původního místa. Příchod domů, 1. zprávy na Primě. U toho máma zůstává a vyžaduje, abych se s ní dívala na debilitní soutěž Ber neber. Pak klasika jako každou neděli Ztraceni, Střepiny a jelikož přichází únava, odebírám se do svého doupěte a lezu pod deku. Zadívám se naposledy na hvězdy nade mnou a pak upadám do hlubokého bezvědomí......