Básně od Zouhy
15. 10. 2007
Studentská hymna
Nejde to, tu školu vnímat,
kdo jen to má pořád stíhat?
Domů přijdu s mozkem v lihu
a že mám otevírat knihu?
To snad nemyslíte vážně,
že mám krotit svoje vášně?!
Musím si vybrat, co dělat dále,
školu nebo hospodu?
Něco se ve mně zlomilo náhle,
do hospody chodit nebudu.
No, nebylo to zas tak těžké,
ve škole je to docela hezké.
Matiku mám na jedničku,
stejně tak i češtinu.
Všichni mě tady obdivují,
jsem jednoznačně za hrdinu.
Pane Bože, co se děje,
šlápla jsem snad někam vedle?
Všechno se mi náhle bortí,
škola se mi celá hrotí, jde to se mnou z kopce…
Smutně, cestou domů jdu,
však co to vidím? Hospodu!
Neohlížím se vpravo, vlevo
a už si dávám první pivo.
Je to pro mě slast,
tenhleten dobrej chlast.
A tak to jde zas dokola,
kdo mě sem dostal?
No, přece škola!
Těžká chvilka
Možná, že jsem trochu blázen, chtěla jsem si napsat báseň.
Teď ale nemůžu psát, začalo se mi chtít srát.
Půlky pevně sevřené, těžce polykám,
nechtíc, přesto povoluji, lehce zavzlykám.
Cítím teplo, vlhko v džínách, přes nos uhodil mě smrad.
Sama sebe ptám se teď, proč mě nikdo nemá rád…?
Všem lovcům
Po loket v nose šátrám pátrám
však co bych chtěla, nenahmatám
Zkusím tedy druhou dírku
zde štěstí mám hned,
vnímám, že něco měkkého
zarylo se mi pod nehet…
Opatrně to vylovím,
se zájmem prohlížím,
kuličku po té utvořím,
a někam zamířím…
U Dáši
Přijeli jsme do Jinců,
pokecat a popít,
měli jsme prej na didžinu
na chvilinku zajít.
Jenže nám se nikam nechtělo,
didžina je pruda,
spát se nám prostě zachtělo,
to není žádná nuda.
Ležím tady v posteli,
stále přemýšlím,
myšlenky se mi ztratily,
tak radši nemyslím.
Víčka těžká jsou,
sny pod ně se derou.
Pomalu usínám,
mozek se vypíná.
Dobrou…
nevím
(zouhy, 15. 10. 2007 11:54)