Tak to bychom měli...
Toto je vybráno z textu Vánoční jeseter by Kamila:
Kdyby bylo slunce fialové, chodili by po světě zakroucení lidé a obří šneci.
Fialová pastelka mi jediná ještě píše, ořezávátka vymřela a pan Divoký je jediný muž, který zachrání tento svět...Už nezbývá mnoho času, fialová pastelka se otupuje závratnou rychlostí!Co bude až dopíše?Svět ovládnou černobílé tanečnice go-go, striptérky a ginger girls. Nastoupí armáda černejch týpků a my budeme muset už jen koukat na ty tlustý holky.
OSLINTEJ SI SVÉHO ŠNEKA NEŽ ŠNEK OSLINTÁ
Teď krapet z jiného soudku......trocha deprese, co byla....text, co byl psán asi před rokem Kamilou:
Život se skládá ze zvláštních částic. někomu věříš a on Ti dokáže ubližovat. Základem tohoto nedorozumění je nepochopení...On nechápe, ona nechápe. A pak přijde utrpení. Jeho, její. Bolest. Slzy. Šílenství. Šílený smích. Křik. Útěk. Vinnost. Nevinnost. Kde je pravda? Nikdo ji nevidí, nikdo ji nemůže najít a přece každý ji má. Tu svou nevinnou pravdu a zároveň je to vina. Vina světa. A podupaný plakát se válí pod stolem a nikdo nic neví. Nikdo se k němu nepřihlásí a každý dělá, že se koukal jinam. A taky možná koukal. Raději. Možná podupáním plakátu chtěl skrýt svoji vinu. Podupat jí, pošpinit. Alegorie, jinotaj. Vše je obsaženo mezi řádky a každý doufá v to, že ten druhý mezi řádky číst neumí. Snaha byla, ale slzy už nikdo zastavit nedokáže. Pak nastoupí stud - před sebou samým, před ostatníma. 
Je to slabost. Společnsot slabost nesnese. Nedokáže ji totiž unést. A tak každý, kdo pláče je vyloučen. Tak se celá společnost nakonec sejde mezi vyloučenými. Mezi špínou světa. Nikdo nemiluje nikoho - ptž. nikdo nedokáže milovat ani sebe sama. Všichni se sejdem v pekle, kam nás odsoudila společnost.Ve 2 hodiny ráno. Ve 3 hodiny v noci.
